Co říkal Ježíš sám o sobě?

Perfektní Boží řešení

Během svých tří let veřejné služby nás Ježíš učil, jak žít a vykonával mnoho zázraků, dokonce i křísil mrtvé. Ale také prohlásil, že jeho hlavním posláním na zemi bylo zachránit nás před našimi hříchy.

Ježíš prohlásil, že on je ten zaslíbený Mesiáš, který vezme naši nepravost a hříchy na sebe. Prorok Izajáš psal o Mesiáši již před 700 lety a dal nám několik vodítek ohledně jeho identity. Ale nejobtížnější vodítko k pochopení je, že Mesiáš by byl jak člověkem, tak Bohem!

„Neboť nám se narodí dítě, nám je dán syn. A jeho jméno se bude volat… Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.“ (Is. 9:6)

Autor Ray Stedman píše o Božím zaslíbeném Mesiáši:

„Od samého počátku Starého zákona existuje pocit naděje a očekávání, něco jako zvuk blížících se kroků: Někdo přichází! … Tato naděje se zvyšuje v celém prorockém záznamu poté, co prorok prohlašuje další ohromující náznak: Někdo přichází!“ [8]

Dávní proroci předpověděli, že Mesiáš se stane Boží dokonalou obětí hříchu a uspokojí jeho touhu po spravedlnosti. Tento dokonalý muž by pro nás měl zemřít. (Is. 53:6)

Podle autorů Nového zákona bylo jediným důvodem, proč byl Ježíš způsobilý zemřít pro nás ostatní to, že jako Bůh žil morálně dokonalý život a nebyl tedy on sám předmětem soudu hříchu.

Je těžké pochopit, jak by Ježíšova smrt mohla zaplatit za naše hříchy. Možná, že soudní analogie by mohla objasnit, jak Ježíš řeší dilema Boží dokonalé lásky a spravedlnosti.

Představte si, že vstoupíte do soudní síně viněn z vraždy (nebo máte nějaké vážné problémy). Když se blížíte k soudní lavici, uvědomíte si, že vaším soudcem je váš otec. S vědomím, že vás zcela miluje, okamžitě začnete prosit: „Tati, nech mě jít!“

Na to soudce odpovídá: „Miluji tě, synu, ale já jsem soudce. Nemůžu tě prostě nechat jít.“

Soudce je rozpolcený. Nakonec bouchne kladívkem a prohlásí vás vinným. Spravedlnost nemůže být ohrožena, alespoň ne soudcem. Ale protože vás tolik miluje, sestoupí ze soudcovské lavice, sundá si svoji soudcovskou róbu a nabídne se, že za vás přijme váš trest. Ve skutečnosti je to tedy on, kdo zaujme vaše místo v elektrickém křesle.

Tohle je obraz vykreslený Novým zákonem. Bůh sestoupil do lidské historie v osobě Ježíše Krista a šel se posadit do elektrického křesla (čti: na kříž) místo nás a pro nás. Ježíš není nezúčastněný zbičovaný chlapec, který trpí za naše hříchy, ale on je Bůh sám. Řečeno více bez obalu, Bůh měl dvě možnosti: soudit nás za naše hříchy, nebo převzít náš trest sám. V Kristu si vybral to druhé.

Jinými slovy, Boží dokonalá spravedlnost je zcela uspokojena smrtí jeho Syna Ježíše Krista. Všechny naše hříchy, a to bez ohledu na to, jak špatné jsou nebo byly – jsou zcela zaplaceny krví Ježíše Krista.

Někteří lidé si nemyslí, že potřebují spasitele, nepotřebují věřit, že Bůh musí být potěšen jejich životy a charitativními činy. Nepovažují se dokonce ani za hříšníky. To platí zejména u lidí, kteří tráví většinu svého života tím, že se snaží žít podle určitého morálního nebo náboženského kodexu.

Klikněte zde pro čtení strany 7 z 10 kapitoly “Je Ježíš i dnes stále relevantní?”