Rebelie proti Božím morálním zásadám

C.S. Lewis usoudil, že i když jsme vnitřně naprogramováni s touhou poznat Boha, bouříme se proti němu od chvíle, kdy jsme se narodili. [7] Lewis také začal zkoumat své vlastní motivy, což ho vedlo k objevu, že instinktivně věděl, co je správné a co je špatné.

Lewis přemýšlel, odkud pochází tento vnitřní pocit dobra a zla. Všichni zažíváme tento pocit dobra a zla, když čteme o tom, že Hitler zabil šest milionů Židů, nebo o hrdinovi, který pro někoho obětoval svůj život. Instinktivně víme, že je špatné lhát a podvádět. Toto poznání, že jsme naprogramováni s určitým vnitřním morálním zákonem dovedlo tohoto bývalého ateistu k závěru, že musí existovat nějaký morální „zákonodárce“.

A skutečně podle Ježíše i Písma svatého, Bůh nám dal morální přikázání poslouchat. A nejen, že jsme se obrátili zády ke vztahu s Ním, ale také jsme porušili tyto morální zásady, které pro nás Bůh stanovil. Většina z nás zná alespoň některá z tohoto Desatera přikázání:

„Nelži, nepokradeš, nezabiješ, nesesmilníš,“ atd. Ježíš je shrnul slovy, že máme milovat Boha celým svým srdcem a bližní své jako sami sebe. Hřích je tedy nejen to špatné, co děláme při porušování těchto přikázání, ale také naše neschopnost dělat to, co je správné.

Bůh stvořil vesmír společně se zákony, které řídí všechno v něm. Tyto zákony jsou nedotknutelné a neměnné. Když Einstein odvodil vzorec E=MC2, odemkl tím tajemství jaderné energie. Dejte správné ingredience dohromady za náročných podmínek a je tímto uvolněna obrovská síla. Písmo svaté nám říká, že Boží morální zákony nejsou o nic méně platné, protože vychází z Jeho samotné podstaty.

Již od prvního muže a ženy jsme neuposlechli Boží zákony, i když jsou pro nás tím nejlepším. A nedokázali jsme udělat to, co je správné. Zdědili jsme tento stav po prvním muži, Adamovi. Bible nazývá tuto neposlušnost hříchem, což znamená „netrefení se do terče/ značky,“ jako lukostřelec mine svůj zamýšlený cíl. Naše hříchy tak přerušily Boží zamýšlený vztah s námi. Na příkladu lučištníka si můžeme ukázat, jak jsme minuli cíl, pokud jde o náš účel, pro který jsme byli stvořeni.

Hřích způsobuje zpřetrhání všech vztahů: lidská rasa se oddělila od svého prostředí (došlo k jejímu odcizení), jednotlivci jsou odděleni od sebe sama (pocity viny a hanby), lidé jsou odděleni od ostatních lidí (válka, vražda) a lidé jsou také odděleni od Boha (duchovní smrt). Stejně jako u článků řetězu, jakmile bylo přerušeno první spojení mezi Bohem a lidstvem, všechny podmíněné vazby se tímto také oddělily.

A my jsme zlomení. Kayne West rapuje: „A nemyslím si, že nemůžu udělat něco, abych napravil své hříchy… Chci mluvit s Bohem, ale obávám se, že jsme spolu nemluvili tak dlouho… “ Westovi texty hovoří o oddělení či odcizení, které hřích přináší do našich životů. A podle Bible je toto odcizení víc než jen texty v rapové písni. Má pro nás smrtelné následky.

Naše hříchy nás odcizili od Boží lásky

Naše vzpoura (hříchy) vytvořila zeď odcizení mezi Bohem a námi (viz Izajáš 59:2). V Písmu svatém znamená „odloučení“ duchovní smrt. A duchovní smrt znamená být zcela oddělen od světla a života Božího.

„Ale počkejte,“ dalo by se říct. „Nevěděl to Bůh všechno předtím, než nás stvořil?

Proč neviděl, že Jeho plán je odsouzen k nezdaru?“ Samozřejmě, vševědoucí Bůh by si uvědomil, že se vzbouříme a zhřešíme. Ve skutečnosti je to naše selhání, co dělá jeho plán tak ohromující. To nás přivádí k důvodu, proč Bůh přišel na Zemi ve své lidské podobě. A ještě neuvěřitelnější je pozoruhodný důvod jeho smrti.

Klikněte zde pro čtení strany 6 z 10 kapitoly “Je Ježíš i dnes stále relevantní?”