Učinění Ježíše Krista Bohem
Abychom správně odpověděli na Brownovo obvinění, musíme nejprve určit, čemu křesťané obecně věřili, než Konstantin vůbec svolal První nikajský koncil.
Křesťané uctívali Ježíše jako Boha již od prvního století. Ale ve čtvrtém století církevní vůdce z východu, Arius, zahájil kampaň na obranu Boží jednoty. Učil, že Ježíš Kristus byl speciálně stvořenou bytostí, vyšší než jsou andělé, ale nebyl Bohem. Atanasius a většina církevních vůdců, kteří stáli na druhé straně, byli přesvědčeni, že Ježíš byl Bohem v lidském těle.
Konstantin chtěl tento spor urovnat v naději, že tak přinese mír do svého impéria a sjednotí tím východní a západní části říše. V roce 325 našeho letopočtu tak svolal více než 300 biskupů z celého křesťanského světa do města Nikaj (nyní Iznik, součást Turecka). Zásadní otázkou je, zda si raná církev myslela, že Ježíš je Stvořitel, nebo jen stvořením – Syn Boží nebo syn tesaře? Takže, co tehdejší apoštolové učili o Ježíši? Od prvních zaznamenaných prohlášení ho apoštolové považovali za Boha. Asi 30 let po Ježíšově smrti a vzkříšení napsal apoštol Pavel List Filipským, že Ježíš je Bůh v lidské podobě (List Filipským 2:6-7, Nový zákon). A Jan, který byl blízký očitý svědek, potvrzuje Ježíšovo božství v následující pasáži:
Na začátku již existovalo Slovo. Byl s Bohem a byl Bohem. Stvořil všechno, co je. Neexistuje nic, co by nevytvořil. Život sám byl v něm. Takže Slovo se stalo člověkem a on žil zde na zemi mezi námi (Jan 1: 1-4, 14, Nový zákon).
Tato pasáž z Jana 1 byla objevena ve starověkém rukopisu a ten je pomocí uhlíkové metody datován do období 175-225 po Kristu. Tímto tedy lze dokázat, že o Ježíšovi se jasně mluvilo jako o Bohu již více než sto let předtím, než Konstantin svolal První nikajský koncil.
Nyní vidíme, že forenzní rukopisné důkazy jsou v rozporu s tvrzeními knihy Šifry mistra Leonarda, že Ježíšovo božství byl vynález až čtvrtého století. Ale co nám historie říká o Prvním nikajském koncilu? Daniel Brown ve své knize prostřednictvím učence Teabinga tvrdí, že většina biskupů v Nikaji přehlasovala Ariovu víru, že Ježíš byl pouze „smrtelným prorokem“, a přijala tak doktrínu Ježíšova božství „relativně těsným hlasováním“. Je to pravda nebo lež?
Ve skutečnosti byl poměr tohoto hlasování drtivý: pouze dva z 318 biskupů nesouhlasili s Ježíšovým božstvím. Zatímco Arius věřil, že Otec sám je Bůh, a že Ježíš je Jeho svrchovaným stvořením, rada v Nikaji dospěla k závěru, že Ježíš a Otec mají stejnou božskou podstatu.
Otec, Syn a Duch svatý byli považováni za odlišné, koexistentní, věčně žijící osoby, ale jednoho Boha. Tato doktrína jednoho Boha tvořeného ze tří osob se stala známou jako Nikajské vyznání víry a je ústředním jádrem celé křesťanské víry. Je pravda, že Arius byl přesvědčivý a měl značný vliv. Drtivé hlasování přišlo po značné debatě. Ale nakonec rada v drtivé většině prohlásila Aria za kacíře, protože jeho učení bylo v rozporu s tím, čemu učili apoštolové o Ježíšově božství.
Historie také potvrzuje, že Ježíš Kristus veřejně schvaloval uctívání, které obdržel od svých učedníků. A jak jsme viděli, apoštol Pavel a další apoštolové jasně učili, že Ježíš je Bůh a je hoden uctívání.
Od prvních dnů křesťanské církve byl Ježíš považován za mnohem více než jen za pouhého člověka a většina jeho následovníků ho uctívala jako Pána – Stvořitele vesmíru. Jak by tedy Konstantin mohl vynalézt doktrínu Ježíšova božství, kdyby církev už považovala Ježíše za Boha po více než 200 let? Kniha Šifra mistra Leonarda tuto otázku neřeší.
Klikněte zde pro čtení strany 5 z 10 kapitoly “Existovala jakási Da Vinciho konspirace?”