Jak mohl Ježíš odpouštět hříchy?
V židovském náboženství bylo odpuštění hříchu vyhrazeno pouze Bohu. Odpuštění hříchu je vždy zcela osobní; nikdo jiný nemůže udělit odpouštění namísto osoby, která byla uražena, a to zejména ne v případě, že touto osobou, která byla uražena, je Bůh. Ale při několika příležitostech Ježíš jednal, jako by byl Bůh a to tím, že odpustil hříšníkům. Jeho ohromující tvrzení o odpuštění hříchů nikdy v minulosti neprovedl žádný jiný prorok. To rozzuřilo židovské náboženské vůdce, kteří byli svědky toho, jak Ježíš odpustil hříchy muži s obrnou.
Marek zaznamenává tento případ. „Zákoníci, kteří ho slyšeli, vykřikli “rouhání”! Nikdo kromě Boha nemůže odpustit hříchy!“ (Marek 2:7)
A o to právě jde; žádný člověk nemá právo ani pravomoc mluvit za Boha, pokud jde o odpuštění hříchů. Lewis si představuje ohromené reakce všech těch, kteří slyšeli Ježíše:
„Pak přijde skutečný šok,“ napsal Lewis: „Mezi těmito Židy se náhle objeví muž, který mluví, jako by byl Bůh. Tvrdí, že odpouští hříchy. Říká, že vždycky existoval. Říká, že přijde soudit svět na konci času. Teď si to vyjasněme. Mezi panteisty, stejně jako indiány, by někdo mohl říci, že byl součástí Boha, nebo jeden s Bohem ….Ale tento muž, protože byl Žid, zcela jistě nemohl myslet tento druh Boha. Bůh v jejich jazyce znamenal bytí mimo náš svět, které existovalo a bylo nekonečně odlišné od všeho ostatního. A až toto pochopíte, uvidíte, že to, co tento muž řekl, byla prostě ta nejvíce šokující věc, kterou kdy lidské rty pronesly. [10]
Co Ježíš myslel svým tvrzením, že je “jedním s Bohem”?
Ti, kteří naslouchali Ježíšovi, pozorovali jeho morální dokonalost a viděli ho konat zázraky, a přemýšleli, zda on je tím dlouho zaslíbeným Mesiášem. Nakonec ho jeho protivníci obklopili v chrámu a ptali se ho:
„Jak dlouho nás budeš držet v napětí? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to jasně.“
Ježíš odpověděl: „Důkazem je to, co dělám ve jménu svého Otce.“ Přirovnal své následovníky k ovcím, tím že říkal: „Dávám jim věčný život a oni nikdy nezahynou.“ Poté jim prozradil, že „Otec je větší než všichni“ a že jeho skutky jsou „na cestě Otce“. Ježíšova slova musela být odzbrojující. Ale pak je Ježíš naprosto šokoval, když jim řekl toto:
„Otec a já jsme jedno.“ (Jan 10:25-30)
Někteří tvrdí, že Ježíš tím jen myslel, že je ve shodě s Bohem. Ale pokud by Ježíš měl na mysli to, že on byl jen ve shodě s Bohem, proč by Židé reagovali tím, že zvedli kameny, aby ho zabili za jeho rouhání? Jejich chápání Ježíšova tvrzení, že on je jedno s jeho Otcem, se v následném rozhovoru vyjasnilo.
Ježíš se jich pak zeptal: „Na pokyn svého Otce jsem udělal mnoho věcí, abych pomohl lidem. Pro který z těchto dobrých skutků mě zabíjíte?“
A oni mu odpověděli: „Ne za tvoji dobrou práci; ale pro tvé rouhání, protože ty, pouhý člověk, jsi se učinil Bohem“ (Jan 10:33).
Klikněte zde pro čtení strany 5 ze 6 kapitoly “Prohlašoval Ježíš, že je Bůh?