Byl Ježíš obrazem Boha?
Když Ježíš připravoval své učedníky na svoji blížící se smrt na kříži a odchod z tohoto světa, Tomáš chtěl vědět, kam jde a jak se tam dostane. Ježíš tehdy odpověděl Tomášovi:
„Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nemůže přijít k Otci kromě skrze mne. Kdybys věděl, kdo jsem, věděl bys, kdo je můj Otec. Od teď ho znáš a viděl jsi ho.“ (Jan 14:5-9)
Jeho učedníci byli zmateni. Filip pak promluvil a požádal Ježíše, aby jim „ukázal Otce“. Ježíš odpověděl Filipovi těmito šokujícími slovy:
„Filipe, ty stále ještě nevíš, kdo jsem, i po tak dlouhé době, co jsem s tebou? Každý, kdo mě viděl, viděl Otce!“
Ve skutečnosti Ježíš říkal: „Filipe, jestli chceš vidět Otce, podívej se na mě!“ V Janovi 17 Ježíš zjevuje, že tato jednota s jeho Otcem existovala v minulosti věčnosti, „předtím, než svět začal.“ Podle Ježíše nikdy nebyla doba, kdy by nesdílel Boží slávu a podstatu.
Nebyli to jen Ježíšovi nepřátelé, kteří byli ohromeni jeho naprosto šokujícími slovy. John Piper píše:
Ježíšovi přátelé a nepřátelé byli znovu a znovu udiveni tím, co řekl a co udělal. Šel po silnici zdánlivě jako každý jiný muž, pak se otočil a řekl něco jako: ‚Než byl Abrahám, byl jsem já.‘ nebo: „Jestliže jste viděli mne, viděli jste Otce.“ Nebo, velmi klidně, poté, co byl obviněn z rouhání, řekl: „Syn člověka má pravomoc na zemi odpouštět hříchy.“ K mrtvým by mohl jednoduše říci: ‚Přistupte,‘ nebo ‚Povstaňte.‘ A oni by ho poslechli. K bouřím na moři by řekl: ‚Buďte v klidu.‘ A bochníku chleba by řekl: „Staň se tisíci jídly.“ A to vše bylo provedeno okamžitě.“ [11]
Proč Ježíš přijímal uctívání?
Pro hebrejská písma není nic zásadnějšího než skutečnost, že uctíván smí být pouze Bůh. Ve skutečnosti prvním z posvátného desatera přikázání je, „Neuctívejte žádné jiné bohy kromě mne.“ (Exodus 20:3 Nový zákon).
Nejhorším hříchem, kterého se tedy Žid mohl dopustit, bylo buď uctívat jiné stvoření stejně jako Boha, nebo přijímat uctívání. Takže pokud Ježíš není Bůh, bylo by rouháním pro něj přijímat jakékoli uctívání. Proto jsou slova jeho učedníka Tomáše tak významná.
Po Ježíšově vzkříšení řekli ostatní učedníci Tomášovi, že viděli Pána živého (Jan 20:24-29). Skeptický a nevěřící Tomáš se jim posmíval a řekl jim, že by tomu věřil jen tehdy, kdyby mohl položit prsty na rány na Ježíšových rukou, které způsobily hřeby a do jeho probodnutého boku.
O osm dní později byli učedníci všichni spolu v jedné zamčené místnosti, když se Ježíš náhle objevil před nimi. Ježíš se podíval na Tomáše a řekl mu: „Dej prst sem a podívej se na mé ruce. Dej ruku do rány v mém boku.“
Tomáš už nepotřeboval žádný další důkaz. Okamžitě uvěřil a zvolal k Ježíšovi:
„Můj Pane a můj Bože!“
Tomáš ho mohl jednoduše nazvat „Pane“. Nicméně, on dále nazýval Ježíše „Bohem“ a uctíval ho. Pokud by Ježíš nebyl Bůh, určitě by měl pokárat Tomáše přímo na tom místě za jeho projev uctívání. Ale místo toho, aby káral Tomáše za to, že ho uctíval jako Boha, Ježíš ho pochválil a řekl:
„Věříš, protože jsi mě viděl. Blahoslavení ti, kteří mě neviděli a stejně věří.“
Ježíš přijal uctívání při devíti zaznamenaných příležitostech. V kontextu židovské víry vypovídalo Ježíšovo přijetí uctívání o jeho nároku na božství. Ale to se nestalo do té doby, než Ježíš vystoupil do nebe a jeho učedníci toto plně pochopili. Před tím, než Ježíš opustil zemi, řekl svým apoštolům, aby „pokřtili nové učedníky ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“ (Matouš 28:19), čímž postavil Ducha svatého i sebe sama na stejnou úroveň jako Otce. [12]
Klikněte zde pro čtení strany 6 ze 6 kapitoly “Prohlašoval Ježíš, že je Bůh?