Konzistentní až do samého konce

Jak Morison pokračoval ve svém výzkumu toho, co se tehdy stalo, začal zkoumat motivy Ježíšových následovníků. Usoudil, že se muselo stát něco mimořádného, protože Ježíšovi následovníci přestali truchlit, přestali se skrývat a začali nebojácně hlásat, že viděli Ježíše naživu.

Jako by zprávy očitých svědků nestačily k tomu, aby zpochybnily Morisonovu skepsi, byl také zmaten chováním Ježíšových učedníků. Těchto jedenáct bývalých zbabělců bylo náhle ochotno trpět ponížením, mučením a smrtí. Všichni kromě jednoho z Ježíšových učedníků byli zabiti jako mučedníci. Kdyby vzali jeho tělo z hrobky, obětovali by tolik pro pouhou lež? Stalo se tedy něco, co pro tyto muže a ženy všechno změnilo.

Byla to právě tato významná skutečnost, která přesvědčila Morisona o tom, že ke vzkříšení muselo skutečně dojít. Připustil: „Ten, kdo k tomuto problému přijde, se dříve či později postaví faktu, který nelze vysvětlit … Tento fakt je, že … v malé skupině lidí došlo k tak hlubokému přesvědčení – ke změně, která svědčí o tom, že Ježíš skutečně vstal z hrobu.“ [18]

Profesor J. N. D. Anderson a autor knihy „Důkazy vzkříšení” souhlasí: „Přemýšlejte o psychologické absurditě, když si představíte malou skupinu poražených zbabělců, kteří se jeden den krčí v horní místnosti a o několik dní později se přemění na společnost osob, kterou žádná perzekuce již nemohla dále umlčet – a pak se pokuste připsat tuto dramatickou změnu něčemu tak málo přesvědčivému jako je mizerný výmysl … To by prostě nedávalo žádný smysl.“ [19]

Klikněte zde pro čtení strany 8 z 10 kapitoly “POVSTAL JEŽÍŠ Z MRTVÝCH?”