Několik aspektů Nového zákona nám pomáhá určit jeho spolehlivost na základě jeho vlastního obsahu a kvality.
Konzistence dokumentu
Falešné dokumenty buďto vynechávají zprávy očitých svědků událostí nebo jsou v rámci těchto výpovědí velmi nekonzistentní. Takže pokud by zde byl přímý rozpor mezi jednotlivými evangelii, tento rozpor by dokázal, že dokumenty obsahují různé chyby. Ale zároveň kdyby každé evangelium říkalo přesně to samé, vyvolalo by to jisté podezření z nějaké tajné dohody. Bylo by to jako spoluspiklenci, kteří se snaží dohodnout na každém detailu svého plánu. Příliš mnoho konzistence dokumentu je stejně pochybné jako její nedostatek.
Očití svědci trestného činu nebo nehody si obvykle pamatují tyto velké události správně, ale vidí je z různých úhlů pohledu. Stejně tak tato čtyři evangelia popisují události Ježíšova života z různých úhlů pohledu. Přesto bez ohledu na tyto různé perspektivy jsou učenci Bible ohromeni tím, jak jejich konzistentní výpovědi a vzájemně se doplňující zprávy daly dohromady jasný obraz Ježíše Krista a jeho učení.
Detaily
Historici milují detaily uvedené v dokumentu, protože jim usnadňují ověření jejich spolehlivosti. Pavlovy dopisy jsou plné těchto detailů. A evangelia jimi jen překypují. Například Lukášovo evangelium i jeho Kniha skutků byly napsány šlechtici jménem Theophilus, který byl v té době nepochybně známým jedincem.
Kdyby tyto spisy byly pouhými výmysly apoštolů, falešná jména, místa a události by byly rychle objeveny jejich nepřáteli, tedy židovskými a římskými vůdci. Toto by se stalo aférou Watergate prvního století. Přesto bylo mnoho detailů, které jsou uvedeny v rámci Nového zákona ověřeno jako pravdivé nezávislým posouzením. Klasický historik Colin Hemer například „identifikuje 84 faktů v rámci posledních 16 kapitol Knihy skutků, které byly potvrzeny archeologickým výzkumem“. [15]
V předchozích několika stoletích skeptičtí bibličtí učenci napadli jak Lukášovo autorství jeho díla, tak jeho datování a tvrdili, že tento dokument byl napsán ve druhém století našeho letopočtu neznámým autorem. Archeolog Sir William Ramsey byl přesvědčen, že mají pravdu, a začal tento předpoklad zkoumat. Po rozsáhlém výzkumu ale archeolog Ramsey změnil svůj názor. Sir Ramsey připustil: „Lukáš je historikem první kategorie. … Tento autor by měl být umístěn vedle těch největších historiků. … Lukášovo popis historie je nepřekonatelný, pokud jde o jeho důvěryhodnost.“ [16]
Kniha skutků zaznamenává Pavlovy misionářské výpravy, uvádí jednotlivá místa, která navštívil, lidi, které viděl, poselství, která doručoval, a pronásledování, kterým trpěl. Mohly být všechny tyto detaily zfalšovány? Římský historik A. N. Sherwin-White napsal: „Pro Knihu skutků je potvrzení její historičnosti zcela ohromující. … Jakýkoliv pokus odmítnout její základní historicitu se nyní musí jevit jako naprosto absurdní. Římští historici tuto historii už dlouho považují za samozřejmost.“ [17]
Od výpovědí v evangeliích až po Pavlovy dopisy autoři Nového zákona vždy otevřeně popisovali podrobnosti, dokonce citovali jména jednotlivců, kteří v té době žili. Historici ověřili nejméně třicet z těchto uvedených jmen. [18]
Dopisy adresované malým skupinám
Většina padělaných textů pochází z dokumentů široké i veřejné povahy, jako je tento článek v časopise (bezpochyby již na černém trhu koluje nespočet padělků). Historický expert Louis Gottschalk poznamenává, že osobní dopisy určené pro malé publikum mají vysokou pravděpodobnost, že budou spolehlivé. Do jaké kategorie tedy spadají dokumenty Nového zákona?
Některé z nich byly zjevně určeny k šíření veřejně. Přesto se velká část Nového zákona skládá z osobních dopisů psaných malým skupinám a jednotlivcům. Tyto dokumenty by přinejmenším nebyly považovány za hlavní kandidáty na padělání.
Trapné prvky pro autory dokumentu
Většina spisovatelů se nechce veřejně ztrapnit. Historici proto poznamenali, že dokumenty obsahující určité trapné odhalení o autorech jsou obecně důvěryhodné. Co o sobě říkají novozákonní autoři?
Autoři Nového zákona se překvapivě prezentovali jako až příliš často tupí, zbabělí a nevěřící. Zamyslete se například nad Petrovým trojnásobným popřením Ježíše nebo s argumenty učedníků o tom, který z nich byl největší – oba tyto příběhy jsou zaznamenané v evangeliích. Vzhledem k tomu, že úcta k apoštolům byla v rané církvi zcela klíčová, zařazení tohoto druhu materiálu nedává žádný smysl, pokud by apoštolové nepsali o sobě pravdivě. [20]
V Příběhu civilizace, Will Durant napsal o apoštolech, „Tito muži byli stěží typu, že by se kterýkoli z nich rozhodl jakkoli přetvářet svět. Evangelia realisticky rozlišují své postavy a upřímně odhalují jejich lidské chyby.“ [21]
Přítomnost kontraproduktivního nebo nerelevantního materiálu
Evangelia nám také říkají, že prázdná hrobka Ježíše Krista byla objevena ženou, i když v Izraeli bylo v té době svědectví žen považováno za prakticky bezcenné a nebylo ani přípustné jako argument u soudu. Jsou také vedeny záznamy o tom, kdy Ježíšova matka a rodina učinily konstatování jejich přesvědčení, že Ježíš ztratil rozum. Některá z Ježíšových posledních slov na kříži jsou prý „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ A tak dále pokračuje seznam různých incidentů zaznamenaných v Novém zákoně, které jsou kontraproduktivní celkovému záměru díla, pokud tedy záměr autora bylo něco jiného než přesný přenos života a učení Ježíše Krista.
Nedostatek relevantního materiálu
Je ironické (nebo možná spíše logické), že jen málo z hlavních problémů, kterým čelila církev prvního století jako byly duchovní dary, křest, vedení církve atd., byly řešeny přímo v zaznamenaných slovech Ježíše Krista. Pokud by jeho následovníci prostě pouze generovali materiál na podporu rozrůstající se církve, je nevysvětlitelné, proč by již tehdy nevytvořili pokyny od Ježíše, kterými by řešil tyto základní otázky pro novou církev. V jednom případě apoštol Pavel jasně uvedl o určitém tématu: „K tomuto tématu nemáme žádné učení od Pána.“
Klikněte zde pro čtení strany 10 z 10 kapitoly „Jsou evangelia pravdivá?“