Ztraceno v překladu?
Takže co tedy uvádějí důkazy, které máme k dispozici? Začneme dvěma jednoduchými otázkami: Kdy byly napsány původní dokumenty Nového zákona? Kdo tyto dokumenty napsal?
Zásadní význam těchto dvou otázek by měl být zcela zřejmý. Pokud byly knihy o Ježíšovy napsány až poté, co byli jeho očití svědci mrtví, nikdo by nemohl ověřit jejich přesnost. Ale pokud byly napsány novozákonní knihy ještě v době, kdy byli původní apoštolové stále naživu, pak by mohla být prokázána nebo vyvrácena jejich pravdivost. Petr mohl říct pravdu o padělku napsaném v jeho jménu, „Hej, toto jsem nenapsal.“ A Matouš, Marek, Lukáš nebo Jan mohli odpovídat na otázky nebo výzvy zaměřené na jejich tvrzení o Ježíšovi.
Novozákonní spisovatelé tvrdili, že vykreslují události zažité očitými svědky Ježíšova života. Apoštol Petr to takto uvedl v jednom svém dopise: „Nevymýšleli jsme si chytré příběhy, když jsme vám vyprávěli o moci našeho Pána Ježíše Krista a o jeho opětovném příchodu. Viděli jsme jeho majestátní nádheru na vlastní oči“ (2 Petr 1:16 Nový zákon).
Hlavní část Nového zákona je tvořena třinácti dopisy apoštola Pavla, které jsou adresovány mladým církvím a různým jednotlivcům. Pavlovy dopisy, které jsou datovány mezi polovinou 40. až 60. roku našeho letopočtu (tedy 12 až 33 let po Kristově smrti), představují nejranější svědectví o životě Ježíše Krista a jeho učení. Will Durant napsal o historickém významu Pavlových dopisů: „Křesťanský důkaz pro Krista začíná dopisy připisovanými svatému Pavlu. … Nikdo nikdy nezpochybnil existenci Pavla nebo jeho opakovaná setkání s Petrem, Jakubem a Janem; a Pavel závistivě přiznává, že tito muži znali Ježíše Krista v jeho lidském těle.“ [2]
Klikněte zde pro čtení strany 3 z 10 kapitoly „Jsou evangelia pravdivá?“