Používal Ježíš Boží jméno sám pro sebe?
Když Ježíš začal svou službu, jeho zázraky a radikální učení okamžitě přilákaly obrovské davy, což vyvolalo velké vzrušení napříč celou tehdejší společností. Jak jeho popularita mezi davy rostla, židovští vůdci (Farizejové, Saduceové, Zákoníci atd.) začali Ježíše vnímat jako rostoucí hrozbu. Najednou začali hledat způsoby, jak ho zajmout a zbavit se ho.
Jednoho dne Ježíš debatoval s některými farizejskými v chrámu, když jim náhle řekl, že on je „světlem světa“. Je téměř bizarní představit si tuto scénu, kdy cestující tesař z nížin Galileje říká těmto doktorandům v náboženství, že právě on je „světlem světa“. Tito učenci věřili, že Jahve je světlo světa a rozhořčeně mu odpověděli:
„Děláte o sobě falešná tvrzení! “ (Jan 8:13 Nový zákon).
Ježíš jim pak řekl, že před 2000 lety Abraham předvídal jeho příchod na zem. Jejich odpověď byla nedůvěřivá:
„Není ti ani padesát. Jak můžeš říct, že jsi viděl Abrahama? “ (Jan 8:57 Nový zákon)
Pak je Ježíš šokoval ještě více svými slovy, která by se žádný obyčejný člověk neodvážil říci:
„Pravdou je, že předtím, než byl Abraham, byl jsem já.“ (Jan 8:58 Nový zákon)
Z čista jasna tento charismatický tesař bez jakéhokoli vzdělání v oblasti náboženství tvrdil, že vždy existoval. Kromě toho použil pro sebe titul „Já jsem“ “Jahve” (ego sum) [5], tedy posvátné jméno Boží! Tito náboženští odborníci žili a dýchali pro starozákonní Písmo svaté a prohlašovali, že Yahweh sám byl Bůh. Znali Písmo pronesené skrze Izajáše:
„Já sám jsem Bůh. Není jiného Boha; jiný bůh nikdy nebyl a nikdy nebude. Já jsem Pán a není žádného jiného Spasitele.“
Je snadné pochopit vztek těch, kteří si uvědomili, že Ježíš mluvil o sobě jako o Bohu. Vzhledem k tomu, že trest za rouhání v tehdejší době byla smrt ukamenováním, židovští vůdci rozzlobeně zvedli kameny s úmyslem zabít Ježíše. V tu chvíli Ježíš mohl říct: „Počkejte! Špatně jste mě pochopili – já nejsem Jahve.“ Ale Ježíš nezměnil své prohlášení ani s tím rizikem a vidinou toho, že bude zabit.
C. S. Lewis vysvětluje jejich hněv:
„Říká…’Jsem zplozen z jednoho Boha, než byl Abraham, byl jsem já,‘ a pamatujme si, co tato slova ‚já jsem‘ znamenala v hebrejštině. Byla to slova pro jméno Boží, které nesmí být vysloveno žádnou lidskou bytostí, jméno, které bylo smrtí vyslovit.“ [6]
Někteří zde mohou namítnout, že se jednalo o ojedinělý případ a Ježíš nikdy nechtěl používat Boží svaté jméno pro sebe. Ale Ježíš také použil „Já jsem“ pro sebe sama při několika dalších příležitostech. Představte si jejich reakci, když slyšeli Ježíšova další radikální tvrzení jako jsou tato:
- „Já jsem světlo světa.“ (Jan 8:12)
- „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jan 14:6)
- „Já jsem jediná cesta k Otci.“ (Jan 14:6)
- „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11:25)
- „Já jsem Dobrý Pastýř.“ (Jan 10:11)
- „Já jsem branou.“ (Jan 10:9)
- „Já jsem živým chlebem.“ (Jan 6:51)
- „Já jsem pravá réva.“ (Jan 15:1) „Já jsem Alfou a Omegou.“ Rev.1:7,8)
Jak C.S. Lewis poznamenává, pokud by tato tvrzení nebyla od samotného Boha, Ježíš by byl považován za naprostého šílence. Ale to, co učinilo Ježíše důvěryhodným pro ty, kteří ho slyšeli, byly jeho tvůrčí a soucitné zázraky, které vykonával. Kromě toho byli jeho posluchači ohromeni jeho moudrostí a autoritativním učením.
Ježíš sám sebe při několika příležitostech nazýval „Synem člověka“ a „Synem Božím“. Podívejme se na význam těchto jmen v kontextu toho, jak jim jeho židovské publikum rozumělo.
Klikněte zde pro čtení strany 3 ze 6 kapitoly “Prohlašoval Ježíš, že je Bůh?